midi-song.com

Směs Waldemara Matušky 2

(Kristýnka, Tisíc mil, Sbohem lásko) 
------------------------------------

1. Stejně voní žluté květy šafránu, 
   jako tvoje jméno, Kristýnko, 
   stejnou chuť má vítr, co je po ránu, 
   jako tvoje vlasy, Kristýnko.

   Stejnou barvu, jako mívá oliva 
   mají tvoje oči, Kristýnko, 
   stejně jako nouze mě to bolívá, 
   když ty nejsi se mnou, Kristýnko. 

   Stejnou píseň, jakou tlukou slavíci, 
   tluče tvoje srdce, Kristýnko, 
   tobě samo nebe slétlo do lící, 
   jak jsi krásná, moje Kristýnko, 

   Jak je hladké portugalské hedvábí, 
   hladší je tvá paže, Kristýnko, 
   žádná jiná na světě mně nevábí, 
   já chci jenom Tebe, Kristýnko. 


2. V nohách mám už tisíc mil 
   stopy déšť a vítr smyl 
   a můj kůň i já jsme cestou znavení 

R: Tisíc mil, těch tisíc mil 
   má je den směr a jeden cíl 
   bílej dům, to malý bílý stavení 

   Je tam stráň a příkrej sráz 
   modrá tůň a bobří hráz 
   a táta s mámou, kteří věřej dětskejm snům 

R: Tisíc mil, těch tisíc mil 
   má jeden směr a jeden cíl 
   bílej dům, to malý bílý stavení 

   V nohách mám už tisíc mil 
   teď mi zbejvá jen pár chvil 
   cestu znám a ta se k nám nemění 

R: Tisíc mil, těch tisíc mil 
   má je den směr a jeden cíl 
   bílej dům, to malý bílý stavení 


3. Ať bylo mně i jí tak šestnáct let 
   zeleným údolím jsem si ji ved, 
   byla krásná to vím a já měl strach
   jak říct, když na řasách slzu má 
   velkou jako hrách. 

R: Sbohem lásko, nech mě jít, 
   nech mě jít bude klid. 
   Žádnej pláč už nespraví, 
   ty mý nohy toulavý. 
   Já tě vážně měl moc rád, 
   co ti víc můžu dát? 
   Nejsem žádnej ideál, 
   nech mě jít zas o dům dál. 

   A tak šel čas a já se toulám dál. 
   V kolika údolích jsem takhle stál? 
   Hledal slůvka co jsou jak hojivej fáč, 
   Bůh ví, co jsem to zač, 
   že přináším všem jenom pláč? 

R: Sbohem lásko, nech mě jít, 
   nech mě jít bude klid. 
   Žádnej pláč už nespraví, 
   ty mý nohy toulavý. 
   Já tě vážně měl moc rád, 
   co ti víc můžu dát? 
   Nejsem žádnej ideál, 
   nech mě jít zas o dům dál.