Za Lanžhotem v poli

1. Za Lanžhotem v poli, studánečka vody,
   kamenná je,
   když jsem já tam oral a v ní jsem napájal,
   vranné koně moje.

2. Nedaleko z pola frajárka mňa volá,
   šátek v ruce,
   jak úsměv slunéčka je má frajárečka,
   tej dám svoje srdce.

3. Koníčky mé vranné, už sú napojené
   a zas ořú,
   večera dobrého, rána veselého
   dočkat sa nemožu.