Já záhadou se trápím

Já záhadou se trápím tíživou
a stále pro ni hledám řešení
ač vím, že mám naději mízivou
ač vím, že láska se nám promění

Co jistá dáma v kartách předvídá
se liší od mých snů a nadějí
že karty jí nelžou přitom povídá
a zázraky se dávno nedějí

Tak přemítám jak pomstít se ti mám
snad pomluvou neb lépe pistolí
či spolehnout se, že zas přijdeš k nám
a počkat až ten smutek přebolí

Pak podkovku si k svátku přinést dám
a připevním ji na trám u dveří
ne že bych podléhala pověrám
jen počkám až tě jednou udeří
jen počkám až tě jednou udeří