Blůzička s krajkovím

1. Je to snad pohádka stará
   kterou nám šeptal hlas jara
   pohádka o lásce a vřelém obětí
   která vždy z neznáma s motýly přiletí
   Obloha modrá den záři
   slunka máš v očích i v tváři
   každý to prožil a každý to zná
   ta chvíle je kouzelná.

R: Blůzička bílá dodnes to vím
   blůzička s jemným krajkovím
   slunce jez zemi provoní
   a včely v květů jabloni
   Blůzička bílá se mnou jde dal
   život tu vůni neodvál
   i když to co jsme si slíbili
   odnesli motýli.

2. Vděčíme mladí a jaru 
   za jeden z nejhezčích darů
   za plachý polibek za první zachvění
   za to ze dívenka v ženu se promění.
   Vzpomínky honí se hlavou
   na jednu princeznu plavou
   tváře ji zdobíval nesmělý smích
   dech voněl ji po broskvích.

R: Blůzička bílá dodnes to vím
   blůzička s jemným krajkovím
   slunce jez zemi provoní
   a včely v květů jabloni
   Blůzička bílá se mnou jde dal
   život tu vůni neodvál
   i když to co jsme si slíbili
   odnesli motýli.

mezihra 

R: Blůzička bílá dodnes to vím
   blůzička s jemným krajkovím
   slunce jez zemi provoní
   a včely v květů jabloni
   Blůzička bílá se mnou jde dal
   život tu vůni neodvál
   i když to co jsme si slíbili
   odnesli motýli.