Pacifik / František Nedvěd / Helena Maršálková |
Ranec plnej písní |
Ona - Já nosila jsem v sobě tajný přání, když Františkovi aplaudoval sál, zpívat s ním a třeba do svítání, všechny písně, které on by znal. On - Ten diblík dneska diblíkem už není a pořád zpívá jako o život, na tom se už sotva něco změní, když zkusíme to podle stejných not. Re : oba - My dva a s námi ranec plnej písní, co se za ty roky posbírá, kdo jako my dva po životě žízní, sám barevný šál v rukách prostírá. My dva a s námi požehnaně křížků, ránu se vždy půjdem poklonit, naše sny už nabírají výšku, vždyť stačí dlaně větru nastavit. Ona - Já hladila mu často zlatý vlasy a loudila o jeden pohled víc, když zpívá, tak proč od rosy mám řasy a ruměnec mi přebarvuje líc. On - Ta malá holka ke zpěvu má vlohy a úsměv, kterej umí čarovat, tak čert vem její trochu krátké nohy, hlavně, že se na nich může stát. Rev: oba - My dva a s námi ranec plnej písní . . . oba - Tréma zase hlasivky nám svírá a píseň zní jak vítr v údolí ať nás nikdy neopustí víra a co chce ať si říká okolí. Rev: oba - My dva a s námi ranec plnej písní . . . . . . vždyt stačí dlaně větru nastavit, vždyt stačí dlaně větru nastavit |
Print date: 02. 05. 2024, 09:41:54 Web: http://www.midi-song.com/ |