Deset nocí

Deset nocí, prázdnej stůl 
jen ticho objímám, 
pod lampou co nemá svůj 
stín, ze snů odřený rám 

Proč tě nehledám, 
proč mě nehledáš 

Deset nocí, spát neumíš 
do snů se probouzíš, 
city který cítíš dál 
hlava nepobírá 

Proč tě nehledám, 
proč mě nehledáš 

Jako sníh se můžem tát, 
oheň dnů se nezhasíná 
Jako vítr v pouštích stát 
se, tónem tvých krás... 
 
Stokrát ve dvou 
hledáme směr, 
než se zabloudí 
Jednou větou, krát dva 
ti říct, 
proč nejde spadnout výš 

Z kousků tebe, sebe, 
stavíme svět 
slibů, co nezarmoutí, 
Věčným písmem, bez otazníků 
do skály vytesám 

Proč tě nehledám, 
proč mě nehledáš 

Jako sníh se můžem tát, 
oheň dnů se nezhasíná, 
Jako vítr v pouštích stát 
se, tónem tvých krás

*hra* 

Jako sníh se můžem tát, 
oheň dnů se nezhasíná, 
Jako sníh se můžem tát, 
oheň dnů se nezhasíná, 

Jako vítr v pouštích stát, 
se tónem tvých krás