Píseň tuláka

Jako ptáče světem sem a tam smutně bloudím bez cíle a sám

přejdu hory, doly, vsi i města,

kam však vede moje cesta to já sotva znám.

A tak toulám se už dlouhý čas dnes mám bídu, zítra nouzi zas

Věru, kapsy moje tak jsou chudé,

pomalu že sotva zbude v nich na provaz.

A přec kupodivu někdy zdá se mi,

že jsem nejbohatší z lidí na zemi.


Ref.

Když z jara první vonný květ se venku počne rozvíjet

každému štěstí na tváři hned zazáří.

A vůně šeříku láká i ubohého tuláka

vždyť jako jiným též mu kvet ten máje květ

Ref 2x