Prší

Prší, jen tak mrholí  a já jsem láskou tak zklamaný,
odešla jsi  ani nevím kam,  už tě nehledám.
Prší, a já se toulám tmou, padá déšť z nebe nade mnou,
v očích smutek a slzy mám, už tě nehledám. 

   Až se tě dítě zeptá mámo, kde je táta můj,
   co mu povíš, kam jsem šel o tom teď uvažuj,
   oklameš ho stejně jako mě jsi stále klamala,
   víc tě nechci znát.

Roky přejdou a tvůj syn pochopí,
jaký je svět dospělých ukrutný.
A když nebude v něm svýho tátu mít,
že se v něm utopí.

   Až se tě dítě zeptá mámo, kde je táta můj.
   Co mu povíš, kam jsem šel, o tom teď uvažuj.
   Oklameš ho stejně jako mě jsi stále klamala.
   Víc tě nechci znát.?

   A se tě tvůj syn zeptá, proč jsi stále klamala.
   O jeho krásné dětské sny s tátou ho obrala. 
   Poví ti chápu teď už všechny tvoje pohádky,
   víc tě nechci znát.