Náměsíčník

Nejlepší život má přec jen fantasta,
to co nemá, to si vymyslí, 
však plánů všelijakých má na sta
většinou však nesmysly.

Největší z nich, ale vyniká
mozkovou činností horečnou, 
mžikem taxametru, staví zámky z větru,
když jde večer se slečnou.

Kdybych já byl naměsíčník
a ty náměsíčnice,
po střechách bychom šli spolu v tmách,
jak stíny dva ve skrytu měsíce,

bez obav, že v mléčné dráze
s velkým vozem srazím se
výš a výš k nebi a k hvězdám blíž
bych s tebou stoupal, mořím se.

A kdyby snad, chtělas mi dát
polibek z lásky bezedný
nemoh bych víc, než tobě říct:
"pojď se mnou na hromosvod rozhledny"

po střechách, pak spolu zpátky
v očích světlo měsíce
líbal by tě náměsíčník
a mě náměsíčnice.