Kostelík

Teď projíždím už poslední míli
cestou v našem krásným údolí.
V dálce vidím náš kostelík bílý
a slyším, jak zvony hlaholí.

R: Můj život dál s tvým nebude spjatý
   a mý srdce dobře už to ví.
   Nezazvoní nikdy zvony zlatý,
   na tý svatbě mý a svatbě tvý.

Teď prožívám tu nejhorší chvíli,
o který přemýšlím tolik dní,
přede mnou je náš kostelík bílý
a v něm tvoje šaty svatební.

Tak se vrací zpátky k první míli,
na tý cestě trpký, cestě zlý,
za mnou zůstal náš kostelík bílý,
u tebe mý srdce posedlý

R: Můj život dál s tvým nebude spjatý
   a mý srdce dobře už to ví.
   Ještě pořád zvoní zvony zlatý,
   ale jenom na tý svatbě tvý