Cesta

Nejdelší je cesta za poznáním a nejvíc bolí,

když zradíš, příteli.

Vysoko v oblacích, kde slunce není k mání,

tam mě čekáš ty.

Kdo věří tvým snům, oči máš chladné a slova prázdná,

kdo věří tvým snům, když plamínek naděje ti zhasíná.

Stříbřitou krůpějí tvé srdce kamenné rozbíjím,

kde mám stále brát tu sílu, žít takhle dál.

Z velkého klubka svou niť odvíjím

a marně přemýšlím, kde se ten uzel vzal.

Kdo věří tvým snům.