Pohrdání

Utek' mi za plentu kus mýho talentu,
a tam se svlíká trochu necudně.
Je štíhlej jako Dán a a je to chytrej pán,
i když se tváří občas záludně.

Boty už z nohou skop' a říká, že jsem snob,
a potom ještě, že mě naučí.
Nejsem jeho drahá, přesto čekám nahá
a čekám na to, co mi poručí.

A on se klidně svlíká, jako by čas stál.
Nevadí mu asi moje nahota.
V očích mu divně bliká, tisíckrát to hrál.
On je pán a já jsem jeho Dorota.

Utek' mi za plentu...

Boty už se z nohou...

A on? A on se klidně...

Ta-dý-da-dý-da-dam...

Až všechno dokoná, 
tak spadne opona 
a nikde nezní hudba nebeská.
Já uši napínám, 
strašně ho proklínám,
protože nikdo nikde netleská

Ta-dý-da-dý-da-dam...