Na Belvederu

V mnohém směru je to věru na tom světě těžká věc 
nic nespraví u děvčete ostýchavý mládenec. 
Achich ichá pořád vzdychá milovat však neumí 
ku děvčeti přítáčeti hoch jen kurážný se smí. 

Na Belvederu tam v podvečeru lavička v houští ukrytá. 
Ta říci může jak tě má Růže já často líbám do syta. 
To neví ale co bylo dále když v kraj se měsíc podíval. 
Ač ten vše ví to nepoví nadarmo by se červenal. 

Uč se hochu uč se trochu jak máš děvče milovat 
máš být smělý cit však celý musíš při tom prokázat. 
Potěšení nad něž není láska tobě připraví 
pouze mladost lásky radost náležitě oslaví. 

Na Belvederu tam v podvečeru lavička v houští ukrytá. 
Ta říci může jak tě má Růže já často líbám do syta. 
To neví ale co bylo dále když v kraj se měsíc podíval. 
Ač ten vše ví to nepoví nadarmo by se červenal. 

Děvče mladé najde všade plno touhy horoucí 
v každém místě uzří jistě oči po ní planoucí. 
Však když shlédne vůči jedné pouze ryzí lásky cit 
tomu ráda v náruč padá a hned šeptá tvou chci být. 

Na Belvederu tam v podvečeru lavička v houští ukrytá. 
Ta říci může jak tě má Růže já často líbám do syta. 
To nevi ale co bylo dále když v kraj se měsíc podíval. 
Ač ten vše ví to nepoví nadarmo by se červenal.