Venoušku Venoušku
1. Kdybyste mě byli znali,
když jsem ještě byl hošík malý,
krev jsem míval velmi nepokojnou.
Ještě mě balili v pleny,
ale už jsem znal kouzlo ženy,
neboť já jsem bral tajně na kojnou.
Ač jsem jíst neuměl,
přece jsem se k světu měl,
neb když mě chovala, říkávala:
R: Venoušku, Venoušku, že dostaneš,
jestli hned, Venoušku, nepřestaneš,
Vašíčku, Václavíčku, Venouši,
co tě pokouší ?
Venoušku, Venoušku, to se dělá?
To já jsem o tobě nevěděla!
Jestlipak víš, s tebou je kříž,
Venoušku, že se nestydíš!
2. Když bylo mně roků sedm,
jak jsem moh' hned vyběh' jsem před dům,
s klukama jsem dělával bochánky.
Podotknout však musím zvláště,
k holkám, že jsem byl plný záště,
vodou jsem jim poléval copánky.
Jak nikdo nekoukal,
už jsem je otloukal,
až předobrá máma říkala mi:
R: Venoušku, Venoušku, že dostaneš...
3. Říkal už neboštík Cato:
"Lidé zlatí, jó, utíká to".
a já musím za pravdu mu dát.
Dnes už jsem jak vyměněný,
co dřív pro mě nemělo ceny,
to si dneska dopřeji tuze rád.
Snad to s tím dopřáním,
už trochu přeháním,
neb dívky potají mi říkají:
R: Venoušku, Venoušku, že dostaneš...
|