| Narodil se 29. 6. 1917 v Přerově, pocházel z rodiny železničáře. Po rozvodu rodičů (r. 1927) žil s otcem v jeho novém manželství. Gymnazijní studia započal v Přerově. V roce 1934 se v sebevražedném pokusu postřelil. Od roku 1936 přispíval do Studentského časopisu, kde se seznámil s F. Halasem i s řadou začínajících básníků své generace. Roku 1938 začal na FF UK studovat češtinu a francouzštinu. Po násilném uzavření vysokých škol v listopadu 1939 se přestěhoval k otci. Pracoval na pile v Ostravici a do roku 1945 na nádraží Ostrava-Přívoz. Sezónně působil také jako kytarista a houslista Doležalova tanečního orchestru. V této době navázal úzké vztahy se Skupinou 42. Po válce už ve studiích nepokračoval a usadil se v Brně, kde v letech 1945-47 pracoval v redakci deníku Rovnost. Zároveň byl kmenovým autorem pražského Divadla satiry po celou dobu jeho trvání (1945-49). Od roku 1947 se stal spisovatelem z povolání.
Do Prahy odešel v roce 1956, bydlel však se svou druhou ženou především ve spisovatelských domovech, kde vytvořil velkou část svého díla – nejprve v Budislavi, pak v Dobříši a Ždáni na Slapském jezeře. Roku 1970 byl jmenován předsedou přípravného výboru Svazu českých spisovatelů. Zemřel 16. listopadu 1971 na zámku v Dobříši na infarkt. Je pohřben na Vyšehradě.
Josef Kainar uplatnil své nadání v hudbě - byl muzikantem i skladatelem. Hrál na klavír, kytaru a housle. Věnoval se také kresbě a fotografování.
Výběr z tvorby: Příběhy a menší básně, Nové mýty, Osudy, Veliká láska, Český sen, Člověka hořce mám rád, Lazar a píseň, Rozhlásky.
Tvorba pro děti: Říkadla, Zlatovláska, Nevídáno - neslýcháno. Divadelní hry: Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou, Ubu pokračuje, Nebožtík Nasredin.
Písňové texty: Miss Otis lituje..., Stará a nová blues.
Báseň Stříhali dohola malého chlapečka Kainara asi nejvíce proslavila. Široká veřejnost ji zná díky tomu, že byla, tak jako další, zhudebněna Vladimírem Mišíkem a skupinou ETC.
Kainar rovněž spolupracoval s Michalem Prokopem a jeho skupinou FRAMUS FIVE.
|
|
2 / 2 
