Němá ústa

1. Je snad řeka, která konce nemá

   je nekonečná jako vesmír sám,

   ústa tvá jsou stále ještě němá,

   němá jak proud řeky, na něm prám.

   Ten prám to je ticho, jenž mě tíží,

   ticho, které změní  se snad v žal,

   já rád se vrátím zpět, kde proud  řeky se blíží,

   k pěkným snům a milým vzpomínkám.


2. Řeka snů ta žádné tvary nemá,
   nemá tvar snad jenž se líbí vám,
   zjeví se a mizí hned jak přízrak,
   zvláštní pocit smutku stále mám.
   Vzpomínám jak odešlo mi mládí,
   odešlo a nevrátí se k nám,
   já rád se vrátím zpět, kde proud řeky se blíží,
   k pěkným snům a milým vzpomínkám.