Pán Bůh to tak chtěl

Ježíškovi napsal jsem, když byl jsem malý kluk. 
Na přání měl zabrat, jenže on Vám ani ťuk. 

A nepřines mi brášku, jak já jsem tehdy chtěl. 
Jen auto, školní tašku a míč co jsem už měl. 

Tak za dědouškem na Mníšek jsem musel honem jet, 
s  tou otázkou, proč Ježíšek to letos takhle splet? 

Děd můj řek mi toho dne, jó s tím nic nesvedem. 
Bůh dá co uzná za vhodné a né co zrovna chcem. 

Ježíškovi má se psát, i syn můj dal si říct. 
Poslal jeden řádek jen, „chci bráchu, jinak nic!“ 

A dostal lego z Rakous a mercedes jak hrom. 
Měl radost jakous takous, jen když nám hořel strom. 

Pak na vyhřátý pelíšek náš synek znaven kles, 
s tou otázkou proč Ježíšek mu brášku nepřines. 

Co já řek, leckdo uhodne.
„Jó s tím nic nesvedem, 
Bůh dá co uzná za vhodné 
a né co zrovna chcem“ 

K nám tenkrát přišli přátelé a vtipný výrok pad. 
Že svátky jsou zvlášť veselé, když pošlem děti spát. 
Dál vládnem rodinou podle vlastních pravidel 
Ach snad nám děti prominou, že Pán Bůh to tak chtěl. 

Snad nám děti prominou, že Pán Bůh to tak chtěl 
Snad nám děti prominou, že Pán Bůh to tak chtěl.