Anča a had

6

Byla vám to vážně velká záhada,
Jak Anča mohla šlápnout v noci na hada,
Venku tenkrát mrzlo byl hrozně velkej chlad,
No /: kde by se v tý zimě vzal takhle velkej had :/

27

Byl to prostě skutek, co neměl obdoby,
Ten had rychle utek byl menší jakoby,
A jak tam Anča stála a strachy se chvěla,
/: na sousedovic Pépu si pak vzpoměla :/

48

Pepa to je blázen, má hadů plnej byt,
Tady ta záhada může základ mít,
Anča vzala klácek a začala klít,
Byla rozhodnutá Pepu řádně zbít,
Byla rozhodnutá Pepovi vyčinit.

69

Otévřela dvéře a rázem strnula,
Před ní nahej Pépa, ta tvář odulá,
Když pak její pohled jen kousek dolů pad,
/: kříčela do ticha: " Tady je ten had!" :/

90

Pepa jí však vyved rychle z omylu
Prej postrádá hada, co žije na Nilu,
A ten když jenom kousne, tak má člověk dost,
/: už celou noc ho hledá a má velkou zlost :/

111

A když pak Anča doma, na WéCé zašla,
Stočenýho v míse plaze vám našla,
Zavolala Pépu a ten byl u ní hned,
/: a když to zvíře vódnes vrátil se k ní zpět :/

132

Jó, dneska už jsou svoji, to tu každej ví,
Anča se nebojí a vždycky vodpoví,
Když ptáte se na Pépu a nebo na hada,
Už /: voba je má ráda, v tom není záhada :/